VLIV RŮZNÝCH ENERGIÍ PŘI PŘECHODU NA PRANICKOU VÝŽIVU
Původně jsem tento článek chctěla psát trochu jinak, ale o vánocích se mi stala taková příhoda, která mne utrvrdila v nározru, že pokud je kolem nás vše energie (blíže k pochopení je vysvětlení v článku K pochopení souvislostí)....a Láska je energie....pak je možné nahradit cokoli Láskou.....
(slovo Láska píši s velkým L neboť tím myslím Lásku bezpodmínečnou...ne tu lidskou)
Pokusím se vysvětlit....
Všechno opravdu všechno kolem nás má v sobě energii Lásky....stůl. lampa, postel, oblečení....prostě uplně všechno....jen je potřeba ten tok Lásky najít.
Jak tu Lásku hledat.....třeba ve stole?
člověk který stůl vyráběl buď svou práci miloval, bavila jej a tím Lásku do výrobku vkládal
nebo člověk který stůl vyráběl sice svou práci moc rád neměl, přesto miloval svou rodinu a proto vyráběl stoly,aby tu svou rodinu uživil
a nebo člověk který stůl vyráběl,neměl rád svou práci, neměl rodinu, přesto do práce chodil vyrábět stoly z lásky k sobě...aby si za peníze mohl pořídit něco co jej potěší nebo co potřebuje
Snad je to k pochopení, každý v tom co tvoříme zanecháváme nějakou svou stopu. A největším motivem k tvoření je Láska.....pokud děláme něco co nás baví o to větší Lásku tomu předmětu dáváme (baví nás to, pipláme a ňuhňáme si ten výrobek) proto je energetická stopa silnější.
Teď se vrátím k práně a vlivu jiných energií a k mému zážitku.
ENERGIE CHLADU A ZIMY
Henri Monfort doporučoval aby se nepřecházelo na pranickou stravu v zimě. Proč? Chlad je energie, která v těle způsobuje tak zvaný teplotní stres. A jak jsem psala v článku Vliv buněčné paměti na příjem prány....stres stahuje nebo otvírá buňky a tím jim zamezuje čerpat cokoli, tím pádem ani pránu není schopna buňka absorbovat, je-li vystavena jakemukoli stresu.
A teď ten můj zážitek....díky přípravě na přechod jsem zhubla již 15 kg a protože pracuji v obchodě u chlazeného a mraženého zboží, jsem v neustálém chladu a to někdy 12 až 15 hodin za pracovní den. Takže mi byla neustále zima. O vánocích na půlnoční v kostele jsem myslela, že mi snad upadnou prsty u noh a pak se mi přihodila zajímavá věc. Procítila jsem si lásku lidí,kteří brousili prkna na kterých jsem v kostelní lavici stála....najednou jsem byla mezi těmi lidmi, viděla jsem jak prkna hoblují, vyhlazují, zkouší dlaní, jestli nenarazí na třísku...atd. v ten moment už mne nějaký pocit chladu netrápil, byl pryč místo něj mne naplnila Láska, která mi přes nohy stoupala k srdci.....
